Pán prstenů, Star Wars, Harry Potter, Minecraft … a Rychlé šípy?!

    Kdy se z díla Jaroslava Foglara stane globální franšíza? Na které příchuti pufovaných výrobků ulítává Rychlonožka? Kdo bude hrát Mirka Dušína v netflixovské adaptaci Záhady hlavolamu? A co na to všechno říká Jeri Blizzard? Odpovědi na tyhle a mnohé další otázky se v dnešním článku pravděpodobně nedozvíte. Nebo ano? Pro jistotu čtěte dál!

    Je to příběh starý jako čas sám: vyjde kniha, postupně nabírá na oblíbenosti, až si toho všimne někdo v Hollywoodu. Natočí podle knihy film, tím vystřelí popularita daného fenoménu do exponenciálních výšin, začnou vznikat další knihy, seriály, komiksy, počítačové a deskové hry, a také oblečení s obrázky oblíbených postav, plyšáci, sběratelské figurky, plakáty, samolepky, potraviny s logem filmu na obalu, … A tak se zrodí multimediální franšíza, sen i noční můra každého fanouška původní knihy a zároveň dobře promazaný stroj na peníze. Původní dílo nemusí být samozřejmě jen kniha. Může jít o film (»Star Wars«), počítačovou hru (»Minecraft«) nebo o celé komiksové univerzum (»Marvel«).

    Dřív to trvalo desítky let. První díl »Pána prstenů« vyšel v roce 1954, a i když v průběhu let vznikl bezpočet komiksových adaptací, počítačových her, deskovek i animovaných filmů,  teprve filmová trilogie z let 2001 - 2003 stvořila globální fenomén. S takovým »Harry Potterem« to šlo podstatně rychleji: filmy začaly vznikat ještě před dopsáním všech knižních dílů. Dnes už není čas čekat, až se nový fenomén materializuje sám od sebe. Kola se musí točit, nákup autorských práv je investice, kterou je třeba zúročit. Mezi původní filmovou trilogií »Star Wars« a jejím prvním filmovým pokračováním uplynulo dvacet let, když ale značku »Star Wars« koupila v roce 2012 společnost Disney, nové filmy a seriály se začaly objevovat jako na běžícím pásu.

Typickým průvodním jevem vzniku franšízy bývá znechucení „pravých“ fanoušků předlohy, stoupající s přibývajícími odvozenými díly, adaptacemi, spinoffy, rebooty a alternativními verzemi, které neodvratně rozmělňují originální zbožňované dílo a dělají z něj zboží pro globální masovou spotřebu. Už to není »Pán prstenů« / »Star Wars« / »Harry Potter«, jaké jsme znali a milovali. Už jde jen o ždímání peněz. Nové filmy / knihy / seriály se moc odchýlily od původní předlohy, nebo naopak nepřinášejí nic nového a jsou pořád dokola o tom samém. Taková kritika může být často oprávněná, protože různá díla mají různou hloubku. Čím hlubší a bohatší je původní materiál, tím životaschopnější a trvanlivější franšíza bývá.

    Multimediální franšízy jsou typicky postavené na dílech z angloamerického světa - protože filmy, nejsilnější médium v tomhle kontextu, vznikají v Hollywoodu. Ale nemusí tomu tak být vždycky. Jako příklad můžeme uvést třeba Šmouly, původně belgický komiks. Proč by tedy nemohl globální fenomén vzejít od nás, z Česka? Zatím se to nestalo a v dohledné době se to nejspíš nezmění, ale každá země má nějaké ty svoje lokální franšízy, které mají jistý potenciál. Které jsou to u nás? (Vydržte, už se pomalu dostáváme zpět k Foglarovi!)

    Nejčastěji jde o fenomény, které jsou tu už léta a udržují si popularitu díky tomu, že o tom, co budou děti číst nebo sledovat, často rozhodují rodiče, kteří přirozeně tíhnou k tomu, co sami jako děti konzumovali. Navíc ve specifickém prostředí před rokem 89 nebylo příliš z čeho vybírat a zahraniční věci se sem dostávaly jen neoficiálně, pokud vůbec.

    Jestli nějaký český fenomén naplňuje parametry, které jsem tady nastínil, tak je to určitě »Čtyřlístek«. Časopis (ovšem původně to časopis nebyl, aspoň ne oficiálně) inspirovaný zahraničními komiksy, na které se režim díval skrz prsty, vychází od roku 1969. Za minulého režimu šlo o těžko sehnatelné podpultové zboží. I díky tomu si Čtyřlístek dávno před revolucí získal kultovní status a starší čísla se dnes na burzách prodávají za desetitisíce. A po revoluci ho potkal osud typický pro velké fanšízy: začal vycházet častěji, přibyly další časopisy (»Čtyřlístek Speciál«, »Ahoj, tady Fifi«, »Čtyřlístek Mini«, »Bobík«, …), přišly večerníčky, dva celovečerní filmy (2013 a 2019, třetí se připravuje), počítačové i deskové hry, a samozřejmě oblečení, různé potraviny (dokonce i nakládané okurky!), plyšáci, psací potřeby, prostě na co si vzpomenete. A s tím zároveň přišlo vítězství kvantity nad kvalitou, degradace kresby, coloringu i scénářů. Kdysi chytrý časopis známý svým humorem, kde se vyskytovala jak epická dobrodružství, tak zábavné příběhy ze současnosti, se změnil v nemastný a neslaný plátek s unylými pohádkovými příběhy pro méně chytré děti. Kuriózní na tom je, že - na rozdíl od jiných franšíz - Čtyřlístek nekoupila žádná velká mediální korporace, pořád ho vydává rodinné nakladatelství původního autora, Jaroslava Němečka. (Je potřeba dodat, že předešlý text se týká pouze titulního komiksu o Čtyřlístku, ne dalších seriálů, které v časopisu vycházejí - mezi nimi se pořád najde dost kvalitního čtení.)

    Pár dalších fenoménů, i když už zdaleka ne tak silných, bychom ještě našli. Stačí se podívat, kdo se objevil v kině, nebo na dětském oblečení. (Specifické je že jde výhradně o pohádky pro menší děti. Nějaký fenomén pro starší tu prakticky neexistuje.) Od roku 1957 tu máme všudypřítomného Krtka, který se mimo jiné může pochlubit nechvalně proslulým seriálem stvořeným v koprodukci s Čínskou lidovou republikou. Za zmínku stojí také Hurvínek, který je dokonce starší, než samotné Rychlé šípy (1926). Původně je to postava z loutkových divadelních her, která má ale svoje „rozhlasové“ hry na různých nosičích, večerníčky, televizní filmy a také počítačově animovaný film z roku 2017. Hraný film měli i Mach a Šebestová (2001) a za stálice můžeme považovat i různé Rákosníčky, Křemílky a víly Amálky, kteří se pořád prodávají na dětském povlečení, školních aktovkách nebo všemožných potravinách, i když vedou nerovnou bitvu s Pokémony, Minecraftem nebo superhrdiny.

    A pak jsou tu samozřejmě Rychlé Šípy, potažmo celý svět díla Jaroslava Foglara (Takový fenomén by měl mít název. Co třeba Foglarverse?). Fenomén je to mnohem starší, než Čtyřlístek, ale zatímco komiks s antropomorfní zvěří vesele vycházel, Jestřábovy knihy a komiksy režim zakazoval, až na pár krátkých světlejších období. Přesto se dnes v naší zemi asi najde málo kdo, kdo by znal Myšpulína, Fifinku, Bobíka a Pinďu, ale neznal Rychlé šípy. 

    Rychlé šípy ovšem byly franšízou dávno před vznikem zvířecí čtyřky - v podstatě hned od začátku v roce v roce 1938. Šípácký komiks totiž nevznikl jen tak sám od sebe. Byl to jeden z mnoha nápadů, kterými chtěl Foglar podpořit zájem o časopis »Mladý hlasatel« a o čtenářské kluby, které také stvořil. Šlo o pečlivě budovaný fenomén, chytře propojený s ostatními médii. Když začal vycházet na pokračování román »Záhada hlavolamu«, dbal Jestřáb na to, aby děj komiksu a románu byly vzájemně konzistentní. Když se začal vyrábět a prodávat první (tehdy dřevěný) ježek v kleci, věnoval tomu Foglar jeden díl komiksu, který v podstatě použil jako reklamu na „merch“.

    Stručně si zrekapitulujeme vývoj frašízy v průběhu věků, se zaměřením na nové typ médií. Začátkem 40. let vyšlo souborné vydání rychlošípáckých komiksů, a také šest gramofonových desek s dramatizací jejich komiksových příhod. Následovalo dlouhé období zákazů a k uvolnění došlo až v druhé polovině šedesátých let, kdy mohl nakonec v roce 1969 vzniknout (černobílý) televizní seriál »Záhada hlavolamu«. Pak došlo opět k utažení šroubů a teprve s pádem režimu na konci osmdesátých let přišlo vysvobození Rychlých šípů s oficiálního exilu a v roce 1993 se dočkali zlatého grálu všech franšíz: celovečerního hraného filmu (»Záhada hlavolamu«).

(Odbočka: Když už si odškrtáváme ze seznamu knihu, komiks, rozhlasovou hru, seriál a film, měli bychom také odškrtnout počítačovou hru. V roce 1988 vyšla (samozřejmě neoficiálně, vytvořená doma) hra »Rychlé Šípy«: Záhada Hlavolamu na osmibitový počítač ZX Spectrum. Na stejný počítač vzniklo i několik pokračování, nejnovější dokonce v roce 2023. Oficiální hry se Šípáci zatím nedočkali, ale prý se něco chystá.)

    Po revoluci, kdy najednou byly jak možnosti, tak peníze, začaly dříve zakázané knihy vycházet v obrovských nákladech. Logicky tak postupně vyšlo kompletní Foglarovo dílo (vydávalo nakladatelství Olympia). Tehdy se mohlo zdát, že bylo vydáno vše, co bylo možné vydat. Další novinkou, která přišla na přelomu tisíciletí, byly knihy jiných autorů, navazující na Foglarovo dílo (»Meč vontů«, trilogie o »Uctívačích ginga«, »Poslední tajemství Jana T.« - vizte také můj dřívější článek).

    V následujících letech došlo k mírnému útlumu, způsobenému především dlouho se táhnoucím sporem o práva na Foglarovo dílo. Početní skalní fanoušci vytrvali, ale běžný čtenář měl nejspíš franšízu za vyčerpanou. Vycházely různé teoretické práce věnující se Jestřábovu dílu (například »Cesta za modrým světlem«, 2015; »Evangelium podle Jaroslava Foglara«, 2017; »Duchovní rozměr fenoménu Foglar«, 2018). Za zmínku stojí ještě kniha »Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství« (2018), sborník krátkých komiksů o Rychlých šípech od různých autorů a také velice různých žánrů (tady poprvé jako kreslíř Šípáků zazářil Jiří Grus).

    Nová éra franšízy se oficiálně začala psát roku 2014, kdy se vlastníkem autorských práv k Foglarovu dílu stala Skautská nadace Jaroslava Foglara. Rozjezd byl pomalejší, ale postupně nabralo vydávání knih a dalších předmětů na obrátkách. V jistém smyslu tak došlo na klasický zlom v životě franšízy: nákup „mediální korporací“. Skautská nadace je dobročinná organizace a s Jestřábovým dílem se snaží nakládat co nejopatrněji, ale přirozeně jí záleží i na získávání finančních prostředků - to je ostatně podstata každé nadace.

    Nadace začala ve spolupráci s nakladatelství Albatros znovu vydávat foglarovky, tentokrát s ilustracemi současných autorů (stínadelskou trilogii ilustruje J. Grus). Vycházejí knihy jiných autorů ze světa J. Foglara - jak ty dříve napsané, tak zbrusu nové (vizte dřívější články tady a tady). Foglarovky také vycházejí ve sběratelském vydání s původními ilustracemi. Ve dvou knihách vyšlo nové souborné vydání všech komiksů o Rychlých šípech, včetně několika nových, opět kreslených Jiřím Grusem. Vychází dva různé časopisy-nečasopisy (vizte zde). Zatím ve dvou dílech vyšly výbory z Jestřábových deníků.

    Kromě toho Nadace vydává menší malonákladové publikace (»Tleskačův deník«, »Kniha o Dvojce«, …), určené především pro sběratele, nebo gramofonové desky s výše zmíněnými příběhy RŠ. A také všemožný merch: vlajku Rychlých šípů, různé psací potřeby, batohy, pytlíky na kuličky, nálepky, magnety, ponožky, nebo dokonce hadříky na leštění brýlí. Někomu by to snad mohlo připadat jako to pověstné ždímání peněz, ovšem velká část výdělku jde na dobročinné účely, takže není třeba hodnotit takové aktivity tak přísně.

    A už se konečně dostáváme k tomu, proč celý tenhle článek píšu. (Já vím, mistr zkratky ze mě zatím nebude.) Teď, ve čtvrtém čtvrtletí roku 2025 se nacházíme v další fázi franšízy - dalo by se říct v „horké“ fázi - protože do konce roku nás čeká několik produktů, jaké Foglarverse (Vidíte, už se to chytlo!) dosud nespatřil. 

    Zaprvé: Foglarovky v trafikách. Časopis »Rychlé šípy«, který se prodával v trafikách, byl zřejmě úspěšný, tak proč tam nezkusit prodávat i knihy? Je to trochu zvláštní rozhodnutí, když zároveň vycházejí foglarovky v nové úpravě normálně v knihkupectví, ale co já vím o nakladatelském byznysu? Možná se tak knihy dostanou k lidem, co do knihkupectví nechodí. Jde o regulérní knihy v pevné vazbě, s jednotnou grafickou úpravou a ilustracemi od Marko Čermáka. Celkem má během příštích dvou let vyjít dvacet knih, každá bude v trafice několik týdnů, než ji nahradí další. Knihy jsou za celkem příznivou cenu 249 Kč, první tři dokonce ještě o 100 respektive o 50 Kč levněji. Rozpis najdete na speciálním webu.

    Zadruhé: animovaný seriál. Teď konečně tahle franšíza ukáže, že je multimediální! Nový film a ani seriál o Rychlých šípech tu nebyl víc než třicet let. Sedmidílný seriál kreslí Karel Jerie a vysílat ho bude ČT Déčko od 1. listopadu. Teoreticky je to příležitost, jak přiblížit Rychlé šípy dnešním dětem. Dívají se vůbec ještě dnešní děti na televizi? Kdo ví. Podle ukázek vypadá animace poněkud zvláštně a také zřejmě došlo k remixování příběhů tak, aby se postavy tolik nestřídaly. Jarku bude asi bombardovat míčkem i Dlouhé Bidlo a samovraha Velnera, zdá se, nahradí Bohouš. Kontroverze nás nejspíš nemine. Ale nechme se překvapit. Každopádně jde o velkou událost, takže se objeví i různé doprovodné produkty. V obchodech už teď najdeme sérii „zdravých svačinek” (jakési pufované „chlebíčky“) s obrázky postav ze seriálu (Rychlonožku prý nakopne rajče s bazalkou). Asi je to první Šípácká potravina vůbec, tak proč si nedat pufovanou čočku na oslavu? Kam se hrabou Bobíkovy okurky! Zároveň vyjdou dvě doprovodné publikace. Opět v trafice bude od 11. listopadu k dostání sešit »Rychlé šípy - Jak to bylo doopravdy«, který obsahuje klasické šípácké komiksy, které byly předlohou pro seriál, seřazené podle nové televizní chronologie. (Takže se nám zase snaží prodat to, co už máme stokrát.) Bude tam ale i jeden nový komiks, také od K. Jerie. 13. listopadu pak vychází knížka (ne komiks) »Rychlé šípy: Jak to všechno začalo« o začátcích klubu pro nejmenší čtenáře. Ilustroval opět Jerie.

    Zatřetí: desková hra. Mohlo by se zdát, že animovaný seriál je dosavadním vrcholem šípácké franšízy, ale nová deskovka, která je čerstvě v prodeji, je mnohem významnější, než by se na první pohled zdálo. Nějaké deskovky s Rychlými šípy už existují, ale jde spíš o jednoduché karetní hry. Nová hra »Stínadla« je moderní výpravná desková hra s komplexními pravidly a průměrnou herní dobou 90 minut. Ale ani to by samo o sobě nebylo tak převratné. Zásadní ovšem je, že autorem hry je mezinárodně uznávaný český herní designér Vlaada Chvátil, mimo jiné autor celosvětově známé hry »Krycí jména«, která byla přeložena do 38 jazyků - a proto hra »Stínadla« vyjde nejen česky, ale také v angličtině. Už chápete, proč ten úvod o multimediálních franšízách? Foglarovky byly přeloženy do několika jazyků (slovenština, polština, ruština, němčina, …), do angličtiny ale nikdy. Nejen, že je to první velká deskovka s Rychlými šípy, ale zároveň je to poprvé, kdy bude foglarovský svět přístupný tak velkému mezinárodnímu publiku.

    Z toho pramení určitá schizofrenie hry, která jako by v sobě měla produkty dva: hru pro české fanoušky Jaroslava Foglara s oblíbenými postavami ze známých komiksů; a hru od uznávaného herního designéra pro (mnohem početnější) anglicky mluvící publikum, které v životě o žádném Foglarovi neslyšelo. Proto jsou mnohá rozhodnutí autorů podřízená snaze o úspěch hry v zahraničí. Hru místo některého z českých autorů ilustroval Francouzský ilustrátor deskových her Miguel Coimbra a i když jde o evropana, který má k nám kulturně blíž, než třeba američan, ilustrace působí poněkud cize a charaktery známých postav ani atmosféru Stínadel nevystihují úplně nejlíp.

    Když byla hra loni oznámena, byla představena titulní ilustrace určená na krabici hry. Na obrázku bylo všech pět členů Rychlých šípů. Později se objevila nová verze, na které Jindru Hojera nahradily dvě dívky - ta zůstala i na finálním produktu. Klasickou obavou fanoušků franšízy bývá mimo jiné i to, že v zájmu inkluze bude oblíbeným postavám změněno pohlaví, nebo třeba rasa. Vypadalo to, něco takového by se mohlo stát i Stínadlům, protože tohle by mohlo být další rozhodnutí, které bere v úvahu mezinárodní přijetí hry. Pokud by hra vycházela jen česky, pravděpodobně by byla konzervativnější. 

    Hra je venku a teď už víme, jak to dopadlo. Hra skutečně obsahuje všech pět členů klubu RŠ, každý je reprezentován kartičkou a žetonem pro pohyb po mapě. Ovšem kartičky i žetony jsou oboustranné a z druhé strany je vždy dívčí verze daného šípáka. Máme tu Mirku Dušínovou, Jarku Metelkovou, Jindru Hojerovou, a dívčí verze Červenáčka a Rychlonožky, které mají ale jména nezměněná. Hráč si může vybrat, jestli bude hrát za chlapce nebo za dívku, na hru jako takovou to nemá vliv. Tohle řešení je samozřejmě trnem v oku mnohým „pravověrným“ fanouškům předlohy. Někteří už píší na sociální sítě, že si kvůli tomu hru nekoupí, jiní mají v plánu aspoň přelepit dívčí stranu kartiček. Uvidíme, jestli se diskuse přenese do mainstreamových médií, hra je zatím v prodeji jen několik dní. Možná to šlo vyřešit jinak, nějaké ty holky by se v knihách a komiksech našly (Podkova, Haha Bimbi, Vlasta, …), ale nedávalo by to zase smysl z hlediska příběhu. Za sebe bych řekl, že mi celá „kauza“ připadá spíš komická a dívky klubu Rychlých šípů mi žíly netrhají.

    Jak už jsem řekl, hra vychází mimo jiné v angličtině (anglicky se stínadla jmenují »Severton«), a to znamená, že poprvé v historii byla jména Rychlých šípů přeložena do angličtiny! Překlady jsou to poněkud zvláštní, a neodpustím si jejich stručné rozebrání. Podle mě kladou příliš velký důraz na význam jmen, který ale v češtině není tak výrazný. Mirek Dušín se jmenuje Will True - tedy pravdivý. Snad že se Dušín dušuje? Dělá to dojem asi jako kdyby se v češtině jmenoval Slavoj Správňák. Jarka Metelka je Jerry Blizzard. Sněhová bouře, takže Metelka jako malá metelice? Těžko říct, jestli k tomu autoři došli právě takhle. Jindra Hojer dostal jméno Henry Hoy. Tam spíš zachovali zvukovou podobnost, „hoy“ je anglicky zvolání, něco jako „hej!“. Červenáček a Rychlonožka jsou mluvící jména, překlady Redcap a Fleetfoot dávají dobrý smysl. (vtipné je, že Redcap se také jmenuje Červenáčkovo alter ego v graffiťáckém komiksu Prázdniny od Tomáše Staňka). Beru to tak, že jména v deskové hře jsou výrazná, aby podtrhla charakter postavy. Jenže pokud by se opravdu z Rychlých Šípů stala globální franšíza, musely by se asi případné překlady knih držet jmen, které zavedla deskovka. Otázka je, jestli by se v knize vůbec měla jména překládat, když se odehrává třeba v Československu v třicátých letech. My jsme taky nepřeložili jméno Harryho Pottera … Pro úplnost ještě doplním překlady dívčích jmen (logicky se liší jen křestní jméno): Wilhelmina True, Jeri Blizzard, Henrietta Hoy.

    Podrobnější článek o deskové hře, stejně jako o seriálu a dalších novinkách mám v plánu sepsat později. Měl jsem ale pocit, že jsme svědky zlomových událostí, ke kterým je potřeba se vyjádřit. Navíc nikdy v historii pravděpodobně nebylo použito slovo „franšíza“ tolikrát za sebou. Tak tedy vítejte v nové éře Foglarversu!