Pavel Horna: »Život a smrt Maxmiliána Drápa«

    Vyšlo v nakladatelství Albatros v roce 2024. 208 stran.

    Příběhy ze světa knih Jaroslava Foglara („Foglarversu“), psané jinými autory, nejsou na pultech knihkupců nic nového. Z přelomu tisíciletí můžeme jmenovat »Meč Vontů« (Jiří Hogan, viz↠), trilogii »Ostrov Uctívačů ginga«, »Poklad Uctívačů ginga«, »Maják Uctívačů ginga« (Svatopluk Hrnčíř, viz↠), nebo »Poslední tajemství Jana T.« (Jaroslav Velinský, viz↠), které mimochodem nedávno vyšlo v novém vydání, v podobné nové úpravě jako Stínadelská trilogie a taktéž ilustrované Jiřím Grusem, plus s nějakými bonusy navíc.

    Teprve v nedávné době se Foglarverse dočkal úplně nových přírůstků: »Zkáza Jezerní kotliny« (Petr Hugo Šlik, viz↠), pokračování Foglarova románu; »Tleskač« (David Jan Žák, viz↠) jakýsi mírně dickensovský origin titulní postavy.

    A nakonec přichází »Život a smrt Maxmiliána Drápa« (Pavel Horna, viz↠), která přináší nový příběh klubu Rychlých šípů.

    Jedná se o řadu „Rychlé šípy na stopě“, což zřejmě naznačuje, že se možná dočkáme dalších podobných příběhů. Žánrem jde o detektivku, což asi nepřekvapí, když všechny díly Stínadelské trilogie jsou svým způsobem detektivky.

    Povedený je rozhodně nápad založit zápletku na jednom z nejikoničtějších příběhů z komiksů o Rychlých šípech. Týká se poštovní známky nedozírné ceny a nabízí prostor pro rozvinutí detektivního případu, pokud přistoupíme na to, že Maxmilián Dráp možná nezemřel žalem, ale rukou někoho dalšího.

    Jestli si lámete hlavu, proč by hypotetický vrah dělal okolo svého činu napínavou stopovací hru (druhý dopis, ozářená dlaždice, skrytý klíč), nejste sami. Autor se s tím snaží prostřednictvím hrdinů vypořádat také, bohužel ne úplně úspěšně. Navíc to na začátku poněkud přehnal s počtem vedlejších postav a motivů, takže má ke konci plné ruce práce, aby všechno aspoň nějak uzavřel. Několikrát také používá dospělou osobu jako deus ex machina, která vyřeší zdánlivě bezvýchodnou situaci. Jinak jde o čtivou detektivku pro děti, která nedělá původním knihám ostudu.

    Kniha obsahuje očekávané rekvizity, jako jsou další postavy známé z knih, časté odkazy na jiné příhody Rychlých šípů (můžeme říct „fanservis”) nebo neignorování existence děvčat. Kromě toho je zde i jeden (poněkud násilně vložený) pokus o napojení na výše zmíněnou Zkázu jezerní kotliny, jinými slovy o provázání Foglarversu.

    Když to shrnu, přes všechny výhrady jde o víceméně důstojné pokračování, které si zaslouží moje doporučení.